Rulandské
bílé
Synonyma:
původní a správnější
název je Burgundské bílé,
pinot blanc
Zápis v LRO: od r. 1941 jako směs klonů
Burgundského bílého a Chardonnay
Původ: pupenová mutace Rulandského
šedého, vznik asi v 14. století v
Alsasku
List: mělce 3-5 laločnatý, povrch zvlněný, na
rubu lehce ochlupený, řapíkový výkrojek tvaru V, otevřený,
žilky u řapíkového výkroje jsou
lemované listovou čepelí (u Chardonnay
tvoří žilky okraj listu a rub listu je hladký)
Hrozen: střední velikosti, hustý,
kónický
Bobule: jemná slupka, zelenožluté,
sladké, jemně aromatické
Semeno:
Jednoleté dřevo
a zimní pupeny: hnědé dřevo,
kratší
internodia, tupé pupeny
Začátek rašení: polovina
dubna, včelka silně ochlupená,
zelenobílá, lehce narůžovělá
Růst: střední až bujný, málo
zálistků, vrchol zelenobílý,
ochlupený
Odolnost k mrazům: slabší k jarním
Odolnost k chorobám: husté hrozny a
jemná slupka bobulí jsou příčinou
citlivosti k hnití při deštivém
počasí, jinak se udává
dobrá odolnost k
plísní šedé,
slabší k oidiu
Odolnost proti škůdcům:
Kvetení: polovina června
Zrání: koncem září až
začátkem října
Plodnost: dobrá
Víno: jemně aromatické, většinou
svěží kyseliny
Poloha a půda: teplé polohy i půdy, s
vyšším obsahem
vápníku
Podnož: do chudších K5BB, jinak Teleki 5C a SO4
Řez: vyžaduje dlouhé tažně, vhodné je
vysoké vedení
Poznámky: v Pomologickém
atlasu (Kutina Josef 1991) vydaném před oddělením
Rulandského bílého a
Chardonnay u nás, je pod tehdy platným
názvem Burgundské bílé
popsáno
spíš Chardonnay.
Literatura: Vinohradnictví -
odrůdy révy vinné,
Pavloušek P., MZLU 1999
Pomologický
atlas, Kutina
Josef 1991
zpět
na hlavní
stránku
doplňky, opravy,
připomínky: 
autor:
Ján Matiašovic
