perenospora

Zimu přežívá na réví a opadaných listech. Na jaře spóry klíčí a infikují vyvýjející se výhon. Spóry klíčí v kapce vody a ne na světle, proto je pro vývoj choroby nutné noční ovlhčení zelených částí rostlin. V závislosti na teplotě pak dříve či později propukají prvotní infekce, které často mohou ujít pozornosti. Následující druhotné infekce pak za příznivých podmínek mají až kalamitní průběh. Vzhledem k závislosti klíčení spór na úhrnu srážek a sumě teplot byly vytvořeny matematické modely hodnocení rizika rozvoje perenospóry s předpovědí vhodného termínu postřiku.
Na infekci jsou citlivé všechny zelené části rostliny, nejčastejší výskyt je na listech a hroznech. Prvním příznakem je vznik nažloutlé "olejové" skvrny na lícní straně listu. Potom se na rubové straně objeví bílý povlak spór.
Termín prvního ošetření je zpravidla až před kvetením, v letech s teplým a deštivým jarem může být nutný i dřívější postřik. Před kvetením a po odkvětu však stříkáme vždy. Květenství jsou totiž extrémně citlivá na napadení perenosporou. Mohou být infikována i když okolní části rostlin jsou bez poškození. V takovém případě nacházíme zaschlá květenství na jinak zdravých keřích. Postřik před kvetením a po odkvětu je kriticky důležitý i pro ochranu proti oidiu, přesto je vhodnější v těchto termínech kombinovat specificky účinné přípravky než stříkat jedním přípravkem se společnou účinností. Další postřiky se volí podle potřeby, nejlépe podle signalizace na základě vývoje srážek a teplot. Bobulky od velikosti hrášku jsou napadnutelné perenosporou už jen přez třapinu, což vede k následnému vadnutí postižené části hroznu. V srpnu a začátkem září věnujeme pozornost zálistkovým listům, důležitým pro produkci cukrů v době zrání, ale v této době ještě mladým a citlivým na infekci.
Z počátku vegetace nejsou k prevenci infekce vhodné měďnaté přípravky, brzdí růst révy, ale vhodným kontaktním přípravkem je naopak folpet. Pro postřik před květem je vhodný přípravek s účinnou látkou fosetyl-Al, která má vynikající systémové vlastnosti a nejdelší dobu ochrany (14-16 dní). Postřik po odkvětu by již měďnatý přípravek měl obsahovat, protože zpevňuje rostlinná pletiva a i tím, kromě přímého fungicidního účinku, nepřímo brání infekci. Systémové přípravky vybíráme tak, aby se vždy střídaly skupiny použitých účinných látkek. Tím se omezí riziko vzniku rezistence perenospory na účinné látky. Riziko vzniku rezistence u nesystémových přípravků je malé nebo žádné.