Oidium

Zimu přežívá na réví, teploty nižší jak -15 °C spóry poškozují. Pro potlačení výskytu je vhodný jarní postřik sirnatými přípravky. Stříká se jen za teplého počasí těsně před rašením oček. Tento postřik působí zároveň proti roztočům.
Na jaře spóry klíčí a infikují vyvýjející se výhon. Vývoj choroby nepříznivě ovliňuje chladné a deštivé počasí. Prvotní příznaky infekce jsou špatně patrné, výrazné jsou až v podobě šedobílého povlaku, který připomíná posypání moukou. Na infekci jsou citlivé všechny zelené části rostliny, nejčastejší výskyt je na listech a hroznech. Bobulky jsou vnímavé až do doby zaměkání, což je důležité zejména u ryzlinku vlašského, který v našich podmínkách zaměká pozdě. Napadené bobulky jsou nejprve pokryté šedobílým povlakem a při následném dalším růstu praskají, protože postižená slupka ztrácí schopnost růstu.
Termín prvního ošetření v době vegetace je ve fázi šesti listů. Druhý termín je vždy před kvetením a následuje kriticky důležitý třetí postřik po odkvětu. V tomto termínu volíme přípravky s velmi silným účinkem na padlí. Postřik před kvetením a po odkvětu je kriticky důležitý i pro ochranu proti perenospoře, přesto je vhodnější v těchto termínech kombinovat specificky účinné přípravky než stříkat jedním přípravkem se společnou účinností. Další postřiky se volí podle potřeby, infekce se dají již lépe zvládnout. Ke konci vegetace je vhodné použít přípravky ze skupiny strobilurinů, protože mají douhodobější účinky.
Systémové přípravky vybíráme tak, aby se vždy střídaly skupiny použitých účinných látkek. Tím se omezí riziko vzniku rezistence padlí na přípravky. Riziko vzniku rezistence u nesystémových přípravků je malé nebo žádné. Například síra i po sto letech používání má stále dobrou účinnost.